Myšlenka založit a institucionálně ukotvit spolupráci univerzit se školami, podniky, nebo nevládními organizacemi a místními vládami, vznikla v roce 2009 a výsledkem je síť Regionálních center expertizy (RCE) pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR), v jejímž rámci je dnes na celém světě akreditováno více než 170 RCE.
Jde o zajímavý experiment, jehož cílem je využít autority a znalostí vysokých škol ve společenské praxi, tak, aby udržitelný rozvoj mohl být naplněn konkrétní prací na místní úrovni. Jde vlastně o ambiciózní plán na obnovu světa prostřednictvím vzdělání, který může fungovat jen díky dlouhodobé podpoře Japonska. To uvolňuje nemalé finanční prostředky do vzdělávání pro udržitelný rozvoj obecně, a síť RCE zajišťuje navíc institucionálně – prostřednictvím United Nations University se sídlem vTokiu, která postupně vytváří rámec pro fungování celého systému i uznání jeho výsledků. Kancelář UNU také každoročně pořádá celosvětová setkání RCE (to letošní proběhlo 7. a 8 prosince 2018 a hostila jej University of Phillipinnes, Cebu, Filipíny), a umožňuje některým zástupcům RCE, aby se jej zúčastnili.
Pro 44 evropských RCE šlo v tomto roce o druhou příležitost, kdy se mohly setkat – po zářijovém meetingu ve Vannes zde bylo možné konfrontovat evropský pohled na přínosy spolupráce univerzit s praxí a prodiskutovat strategie dalšího rozvíjení tohoto konceptu. Byly určeny 2 hlavní směry, ve kterých se RCE angažují – zapojením různých společenských aktérů mohou významně přispět k udržitelnému rozvoji málo rozvinutých oblastí a regionů, což je současně jednou z priorit Evropské unie; jejich doménou je dále na vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR), tedy soubor metod a přístupů, jež pomáhají prosazovat společenské změny. Tematicky se evropské RCE zabývají klimatickou změnou, samotným VUR (ovšem s důrazem na environmentální udržitelnost, která začíná být v debatách o udržitelnosti podceňována), a míří do oblasti odborného vzdělávání, které může být jedním z předpokladů zelené ekonomiky, a cílí i na jiné skupiny obyvatel, například na starší, avšak stále aktivní občany. Pro realizaci těchto plánů existují možnosti společného podávání projektů, například z kohezních fondů EU (fondy pro regionální rozvoj). Současně je třeba myslet na prezentaci RCE na různých úrovních, mezinárodně například v rámci EHK OSN, UNESCO, ale také prostřednictvím zapojení do činnosti evropské federace ekologických nevládních organizací European Environmental Bureau (EEB).
Síť RCE se stále rozrůstá, letos přibylo dalších 5 členů, a tento model se tak soustavně rozvíjí, jednotlivé sítě se v rámci svých regionálních i celosvětových setkání vzájemně učí ze zkušeností. Vzniká tak síť sítí, jejíž jednotlivé „prvky“ jsou velmi různorodé, ale možná právě proto se mohou vzájemně doplňovat a společně způsobit změnu, kterou dnešní svět velmi potřebuje. Znalosti a zkušenosti pro uskutečnění této změny zde jsou, chybí jen vůle je použít pro zlepšení situace. Jestliže ji nemají naše vlády, můžeme, či dokonce musíme spojit své síly sami.