Mnoho z nás jistě přemýšlí o tom, jak sami ovlivňujeme nepříznivé procesy na Zemi, jako je klimatická změna nebo jak přispíváme ke konkrétním problémům, například vzniku odpadů. Náš běžný životní styl zanechává ekologickou stopu, která ničivě dopadá na přírodu a její obyvatele. Chceme ovšem, či můžeme změnit naše zvyklosti? A jak? Pomáhá nám v tom prostředí, ve kterém žijeme, a systémová opatření?
To jsou otázky, na které hledala odpovědi konference „Odpovědná spotřeba – Co (z)může jednotlivec a co (ne)může stát?“, která se konala na půdě Univerzity Karlovy ve dnech 24.–25. 4. 2019. Stala se z ní malá „porada o stavu světa“ a jeho vyhlídkách (které utváříme my sami), na které se sešli vědci z nejrůznějších oborů – přírodních věd, psychologie, geografie, sociologie, ekonomie či antropologie – i ti, kteří hledají řešení v praxi. Téma ve dvou dnech přilákalo ke stovce účastníků, již mohli sledovat příklady výzkumných témat (a jejich výsledky), zapojit se do diskusí (jak je vedou odborníci, představitelé státní správy, podnikatelé nebo zástupci neziskového sektoru), a také sledovat ukázky udržitelných aktivit či drobného podnikání (a dokonce si sami vyrobit předměty vhodné pro odpovědného spotřebitele).
Dozvěděli se tak, co je environmentální stopa domácností a jak si stojí obyvatelé ČR (Jan Weinzettel); jaký je potenciál bezodpadového přístupu obyvatel (Iveta Šindelářová, Nikola Sagapova a Jiří Sedlák) nebo jak se formuje koncept alternativních potravinových sítí a proč by si zasloužil více pozornosti (Zdeňka Smutná, Jan Vávra a Vladan Hruška); mj. protože ani čeští občané nemají úplně příznivé návyky spojené např. s nákupem a využitím potravin (Radka Hanzlová) či akademickým životem (Martin Soukup). Z tohoto hlediska by mohly být inspirativní snahy o soběstačnost a komunitní aktivity zdola (Marta Kolářová); protože však důležité vzorce chování vznikají již v rané výchově (Kateřina Jančaříková), a/nebo jsou dále utvářeny ve vzdělávání (Jana Dlouhá), je třeba aktivně přemýšlet nad svými spotřebními zvyklostmi (účastníci k tomu mohli využít příkladů dobré praxe představených v Kampusu Hybernská 24. 4.). To vše dohromady byly podněty, které potom obohatily diskusi v závěru konference. Vznikla tak atmosféra společného zájmu o změny, které by mohly a snad i měly být docela zásadní, jak na individuální, tak na společenské úrovni; nápady a možná řešení si ovšem každý odnesl s sebou domů sám. Uvidíme, zda podnítí novou mezioborovou spolupráci nebo nastartují snahy spíše praktické. Výsledky však určitě budou využity k prosazení tématu udržitelné spotřeby a životního stylu do vzdělávání – jež by mělo věnovat větší pozornost kultivaci každodenního života v současném přesyceném světě, kde je těžké najít správnou životní orientaci a nepodlehnout manipulaci ze strany marketingu.
Konferenci spolupořádaly Filozofická fakulta a Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Regionální centrum expertizy Česko; akci podpořila Technologická agentura ČR. Byla to již 9. z řady konferencí Naše společná přítomnost, které toto interdisciplinární uskupení každoročně organizuje. Materiály z konference najdete na https://ksoc.ff.cuni.cz/nsp2019/, vše o předchozích ročnících konference na http://www.ecoology.org/.